Málokterý tvor této planety dokáže vyvolat u člověka takový pocit strachu jako žralok. Žralok bílý lidmi nazývaný též bílá smrt představuje vrchol potravinového žebříčku. Člověk si dlouho myslel že je to predátor který dlouhá časová období neměl relativně rovnocenného soupeře a vládl světovým mořím a oceánům. Dnes díky tomu že nám moderní technika umožnila podstatně lepší orientaci pod hladinou vod, včetně průzkumu hloubek dříve nedosažitelných, víme že ani žralok bílý není neomezeným pánem života pod hladinou.
Postupně se nám odkrývají i tvorové jež dokáží v potravinovém žebříčku minimálně dosáhnout úrovně žraloka bílého a případně těmto tvorům může žralok bílý posloužit i jako potrava. Myslím tím obrovské hlavonožce, krakatice a samozřejmě velice inteligentní druhy dravých kytovců kteří jsou schopni vzájemně při lovu spolupracovat. Jako malý chlapec jsem sledoval dokumentární snímek, jak chytře dokáží i obyčejní delfíni zdolat velkého bílého žraloka. Při boji dokáží přesnými zásahy do měkých tkání a břicha žraloka zabít. Je to absolutně úžasné představení koordinovaných pohybů a účinná taktika boje sehraného kolektivu.
Dlouhá léta vědce fascinuje, prý již 3 miliony let vyhynulí superpredátor světových oceánů. Obrovský superžralok Megalodon dosahoval v dospělosti délky od 19 do 25 metrů. Se zuby dlouhými 10 až 15 centimetrů. Sevřením čelistí 20 tun na 3 centimetry !!!! Neuvěřitelný predátor byl díky své velikosti neustále hladový. Nejbližší druhově spříznění žraloci jsou žralok lidožravý - bílý, žralok mako, žralok tygří a máčka. Tato přízeň nebyla asi příliš výhodná neb mu také zpestřovali či možná dodnes zpestřují jídelníček. Uživit tak velké tělo znamená neustále konzumovat potravu a doplňovat vydanou energii. Vědci jsou názoru že v případě přežití druhu Megalodon by měl žít ve velkých hlubinách s menším obsahem kyslíku. Pokud by se objevil v mělčích vodách, zvýšené množství kyslíku by znamenalo větší zatížení organismu, které by musel kompenzovat častějším doplňováním potravy. Proto taková agrese a žravost druhu. Svědci uvádí že žralok má svítící oči, což je znak hlubinné ryby.
Ale teď již k tématu. Začnu několika otázkami a zajímali by mě Vaše logické úvahy.
- Proč nebylo ve světových oceánech nikdy mnoho žraloků lidožravých bílých?
- Není možné aby důvodem k takzvanému ztroskotání velryb a jiných kytovců byla snaha uniknout zubům obrovského a dravého Megalodona a ne ztráta orientace atd.?
- Mohl by být Megalodon příčinou ztráty malých člunů v Pacifickém oceánu?
- Byl obrovský žraločí bůh kterého uctívají Havajané obrovský Megalodon?
- Jak se mohli objevit zuby Megalodona v kýlu současné obchodní lodi?
- Není Megalodon pouze velice starý žralok lidožravý-bílý?
Odpověď se možná nachází v uvedených případech pozorování. Tyto informace jsem čerpal z velice poutavého článku pana Jiřího Zemana s názvem "Vrazi vyplouvají z hlubin" uveřejněném v Magazinu záhad 2/1998.
10.3.1998 - z naprosto vzláštních a nevysvětlitelných důvodů, střemhlav jako kamikadze, najelo na břeh Nového Skotska patnáct velryb. Jejich nálezci a pomocníci se je snažili vyprostit ale bohužel všechny velryby uhynuly. Tři dny po nálezu vyplavil příliv zbytky další velryby. Jednalo se o dvě třetiny těla mořského obra kdy prostřední část chyběla a okraje držely při sobě pouze kůží. Výkus byl proveden čistě, hladce jakoby laserem.
léto 1997 Papua-Nová Guinea. Při vyjížďce lodí při ústí řeky Fly sledovali američtí a australští turisté strašné divadlo, kdy obrovský žralok bílý před jejich očima porcoval žraloka velrybího zaživa po čtvrtkách těla. Turisté uváděli že žralok velrybí byl velký ale to co jej sežralo bylo ještě mnohem větší.
Slavný spisovatel E. Hemingway se s megaladonem pravděpodobně také setkal a to za přítomnosti známych osobností. Takto příběh popisoval Garry Cooper na večírku, který pořádala Marilyn Monroe a jeho pravost potvrdil herec Spencer Tracy který byl na místě přítomen.Bylo to těsně po konci druhý světový války, kdy Japončíci rychle uzavřeli mír, protože měli strach, že by skončili díky našim vynálezům jako radioaktivní mráčky. Toho se zalekli.
Vyrazili jsme s několika přáteli do Mexickýho zálivu na ryby, protože v Mexickým zálivu je všechno nejhezčí, moře, nebe, barvy, ženský a taky tam chytíte nejlepší a největší ryby a já měl už pěkně dlouho spadeno na nějakýho velkýho třítunovýho kanice, buď šedýho nebo červenýho, to je jedno, hlavně aby byl velkej jako tele. A tyhle velký ryby, bůhví proč, mají ze všeho nejradši Mexickej záliv a tu spoustu potopených lodí, ve kterých si žijou dohromady jak v činžákách v New Yorku.
Pili jsme orosený pivo a já seděl na rybářský sedačce bez opěradla, upevněný na otáčecím podstavci, když mi skočil po návnadě - byla to velká makrela, mečoun. Udeřil mečem do návnady, skočil po ní a vyvlík se z háčku. Byl obrovskej, vždycky se mi zdálo o tom, že takhle obrovskýho mečouna jednou chytím. Byla to sakramentská ryba. Ale ulovil jí někdo jinej. Nejdřív jsem si myslel, že je to nějaký vír, protože nejdřív se začala voda točit a mizela ve středu té obří obrácené mořské briošky, ale pak se zvedly okraje toho víru a byly plné dvaceticentimetrových zubů, a těch bylo aspoň tři sta. Byla to huba jak garáž na náklaďák. Spolkla toho obřího mečouna jako olivu a zmizela v hlubinách. Uvědomil jsem si, že úplně stejně hladce nás mohla spolknout i s celou lodí.
Vrátili jsme se zpátky na břeh a tejden jsem nedělal nic jinýho než chlastal. Ale nechutnalo mi to. Jestli existuje peklo tak jsem ho právě viděl…
Spencer Tracy do puntíku potvrdil tato slova. Přitom o Tracym bylo známo že snad v životě nezalhal.
Jeho slova ostatně nepřímo potvrzuje příběh z roku 1954 kdy byl australský kutr Rachel Cohen vytažen do suchého doku v malém adelaidském přístavu. Plavidlo se muselo vrátit do domovského přístavu, protože bylo zle poškozeno a mělo napůl zlomený lodní šroub. Co se vlastně stalo? Na rozbouřeném moři nedaleko Timoru otřásla lodí nečekaná,velice prudká rána. Námořníci si nejdříve mysleli, že narazili na korálový útes. Ale v těch místech byla hloubka moře příliš velká. A pak to uviděli. Na záď kutru přilákán vibracemi a odlesky šroubu se vrhl monstrózní žralok dlouhý dvacetčtyři metrů a s chutí se zakousl do lodě. Z dřevěného kýlu vytáhli technici v docích sedmnáct zubů, které byly u kořene široké osm centimetrů a od krčku po špičku měřily deset centimetrů. Průměr půlkruhu, jenž zůstal po stisku zubů, přesáhl jeden metr.
Velice častý je výskyt tohoto obrovského žraloka v kubánských vodách. Uvedu zde dvě hlášení a to jedno s velice důvěryhodnými svědky.
Megalodon made in Cuba.
Parta špičkových komunistických funkcionářů si udělala mejdan na noblesní jachtě Esperanza. Pobřežní hlídka měla za úkol neustále střežit a kontrolovat všechna plavidla která se k nim přiblížila na vzdálenost menší než tři míle. Loď přesto náhle zmizela beze stop. Nastal poplach hledalo se plavidlo, nastalo vyšetřování. Trvalo do té doby než na pláž Varadero připlaval hrůzný exponát - špička záchraného člunu z jachty Esperanza, které se držel kapitán. Člun i on byli něčím přeříznuti jakoby obří cirkulárkou hladce a naráz přímo v místě kapitánova hrudníku. Do železného žebra člunu byl zarytý zub, který prokazatelně patřil žraloku a lišil se od běžného žraločího zubu pouze velikostí - byl 22 centimetrů dlouhý.
Ostatně v kubánských vodách se toto nestalo poprvé. Když se vylodili kontrarevolucionáři s americkým komandem v Zátoce sviní, pomáhali je odrazit a likvidovat příslušníci ruských jednotek SPECNAS. Jejich příslušník podal toto svědectví.Někteří jsme zůstali pomáhat castrovcům při výsleších na břehu, někteří se vraceli zpátky do ponorky, ze které jsme dělali výpad do zad kontrarevolucionářů. Když už byli téměř u ponorky, vynořila se, vlastně vyskočila z moře bílá příšera s rozevřenou tlamou a celý člun najednou pozřela. V životě jsem nic podobného neviděl. A víte co bylo zajímavé? Té bestii svítili oči jako reflektory. Padla zpátky do vody a pak zaútočila na ponorku. Nejdříve do ní narazila plnou rychlostí a začala ji válet ve vodě jako nějaký barel. Nikdo tomu nemohl uvěřit, ale ten žralok byl větší než ta ponorka. Pak se vrhl na lodní šroub, úplně ho ukousl a zmizel v moři. Ponorku pak museli odtáhnout do doků. Mezi jejími ocelovými pláty, tam kde bílá bestie zaútočila na lodní šroub, se našli žraločí zuby. Měly délku skoro dvacet centimetrů.
Odborníci na pravěké žraloky rozeznávají tyto druhy pravěkých žraloků:
- Paleocarcharodon - vyhynul před 55 miliony let
- Isurarehastalis - předek bílého žraloka a žraloka mako - vyhynul před 15 miliony let
- Carcharodon megalodon něžně nazývaný Meg - údajně vyhynul před 3 miliony let
Jsou staré exempláře žraloka bílého přezdívaného též bílá smrt (dosahujícího dle odborníků délky až 15metrů ) považovány omylem za 3 miliony let neexistující druh obrovského žraloka Carcharodon megalodon? Určitá podobnost vzhledu mezi žralokem bílým a megaladonem je. Je to velice zajímavá záhada! Jeho existence by mohla vysvětlit zvláštní, nepochopitelné sebevraždy kytovců. Zde bych ocitoval pana Jiřího Zemana: Takový agresivní megalodon, který by se rozhodl zůstat v povrchových vodách by mohl způsobit zmíněné masové sebevraždy kytovců. Jenže to je jen část nebezpečí, které by výskyt obřího žraloka způsobil. Při většímu počtu těchto vražedných biologických strojů by snadno mohlo dojít k narušení potravinových řetězců v dané oblasti a k následnému ekologickému kolapsu.
A já si tímto dovolím poznámku zda není možné, že díky ekologickým katastrofám a průmyslovému drancování moří nedochází k úbytku jeho přirozené potravy? Není nucen změnit prostředí hlubinného lovu a nedochází tudíž k častějšímu pozorování než v minulé době?
V úvahu též přichází možnost přemnožení tohoto druhu v daném teritoriu a následné expanze do volného prostoru.
O nejbližším příbuzném Megalodona, žraloku bílém se tvrdí, že není trvale vázán na jedno území, u Megalodona může být instinkt stejný, čemuž by nasvědčovalo i jeho pozorováni ve všech světových oceánech.
Koho toto téma zaujalo, doporučuji přečíst si článek ,,Vrazi vyplouvají z hlubin": ZDE (MOC ZAJÍMAVÝ!!!)
Zdroj: http://www.volny.cz/rojar/cryptozoologie/index.html
